Malířství
Malířství je vedle sochařství a grafiky jednou z částí výtvarného umění. Je to postup aplikování barvivaa rozpuštěného v médiuu a nanášení (lepivéhoo) činidla na povrchh jakým je například papír, plátno nebo zeď. Člověku zabývajícímu se touto činností se říká malíř; tohoto termínu se užívá zejména, jde-li o jeho profesi. Existují důkazy, že historie malování je asi šestkrát delší než historie užívání psaného jazyka. Umělecká malba se považuje za jednu z nejdůležitějších forem výtvarného umění.
Čeští představitelé malířství:
- Toyen (vlastním jménem Marie Čermínová)
- Jindřich Štyrský
- Josef Šíma
- Václav Tikal
- Josef Istler
- Jaroslav Hrstka
- Roman Erben
- Martin Stejskal
- Jan Švankmajer
- František Muzika
- Arnošt Budík
- Otakar Nejedlý
- Václav Rabas
- Vlastimil Rada
- Max Švabinský
- Josef Lada
- Vojtěch Sedláček
- Jan Zrzavý
Pro české malířství byl příznačný bohatý spolkový a skupinový život. Malíři a ostatní výtvarníci se sdružovali nejenom v umělecké besedě či ve spolku výtvarných umělců Mánes. Ale tvořili i další umělecké skupiny (Devětsil, Osma, Tvrdošíjní).
Spousta malířů měla smysl své tvorby v uměleckém experimentu.
Po Kubismu přišli na řadu další styly jako např. dadaismus a surrealismus. Centrum moderního malířského umění bylo v Paříži. Tam vynikl např. Alfons Mucha, František Kupka, Josef Šíma atd.